V moderní době, shagreen, rejnok nebo galuchat se vyrábí z kůží komerčně chovaných asijských rejnoků.

Shagreen má neobvykle drsný a zrnitý povrch a někdy se používá jako ozdobná kůže pro vázání knih, peněženek a malých pouzder, jakož i pro jeho užitečnější použití v pahorcích a pochvách mečů a dýek, kde je nevýhodou kluzkost.

V Asii měly japonské meče tachi, katana a wakizashi jílce téměř vždy pokryty nebarvenou surovou kůží sha.green, zatímco v Číně, shagreen, jehož použití sahá až do 2. století, se tradičně používal na kompozitní luky dynastie Čching. Uši a prostory nad a pod rukojetí byly obvykle pokryty leštěným shagreen (ve kterém jsou kalcifikované papily redukovány do stejné výšky a tvoří jednotný povrch), někdy s intarzií různých barev shagreen. shagreen byl velmi běžný kryt pro nádoby na brýle na čtení z 19. století a další nádoby na nádobí z Číny.

Raná odrůda shagreen se tradičně připravoval zapuštěním semen rostlin (často Chenopodium) do neošetřené kůže, dokud byla měkká, zakrytím kůže látkou a jejich zašlapáním do kůže. Když byla kůže suchá, semena se setřásla a povrch kůže zůstal pokrytý malými prohlubněmi. Zdroje nejsou jasné, zda to bylo děláno s cílem napodobit perleťovou ray-skin shagreen z východní Asie nebo pokud byla technika vyvinuta samostatně.

V 17. a na počátku 18. století se termín „shagreen"začal být aplikován na kůži vyrobenou ze žraločí kůže nebo kůže paprskovitého rybníka (pravděpodobně perleťový paprsek, Hypolophus sephen). Tato forma je také nazývána žraločí kůže or galluchat. Takové kůže jsou naturaljsou pokryty kulatými, těsně posazenými, zvápenatělými papilami zvanými plakoidní šupiny, jejichž velikost je hlavně depenzáleží na věku a velikosti zvířete. Tyto váhy jsou vybroušeny, aby poskytly zdrsněný povrch zaoblených bledých výčnělků, mezi nimiž se barvivo (opět typicky green rostlinné barvivo) ukazuje, kdy materiál je barevný z druhé strany. Tato druhá forma shagreen byl poprvé popularizován v EUrope autor: Jean-Claude Galluchat (d. 1774), mistr kožené u soudu u Ludvíka XV ve Francii. Rychle se stala módou mezi francouzskou aristokracií a migrovala po celé EUrope do poloviny 18. století. „Odvolání shagreen v EUrope byla úzce spjata se způsobem, jakým průsvitná pokožka absorbuje barvu, ale v Japonsku byla její bělost měřítkem hodnoty “.

Učenci se shodují, že jeho popularita ve střední Asii, kde green obuv vyrobená ze shagreen byl populární v 19. století, pravděpodobně přišel v důsledku jeho zavedení z Číny snad během vlády 16. století Sulejmana Velkolepého. Tři položky ze šagreen najdete v kolekci Topkapi.

Od 18. století Shagreen obvykle se používá k zakrytí přenosných předmětů, jako jsou zavazadla, toaletní pouzdra a jiné boxy, přičemž pevný a robustní vzhled vypadá, jako by zajišťoval svou pověst, že se dokáže postavit hrubému zacházení; známé jsou také obálky knih a také větší kusy nábytku. Voděodolné vlastnosti připisované povrchové úpravě jsou pravděpodobně důvodem, proč existuje mnoho toaletních pouzder a souvisejících předmětů, jako jsou sady na holení, tabatěrky a další položky osobní povahy. Omezený vzhled pokožky byl pro muže velmi vhodný.

Položky pokračovaly ve výrobě během 19. století, obvykle ovlivněné příklady z 18. století. Ve 1920. a 1930. letech XNUMX. století došlo k určitému oživení výrobků vyrobených, štíhlý tvrdý povrch a tradiční světlá green tón se velmi dobře hodí k převládajícímu stylu Art-deco. Mnoho z těchto položek je navrženo podle modernistických linií s malým vlivem 18. století. Od tohoto období pochází celá řada věcí, včetně nábytku a zavazadel.

V 1970. letech, Shagreen stal se opět módou, částečně díky obnovenému zájmu o období Art-deco. Od té doby byla vyrobena řada předmětů, včetně nábytku, jako jsou malé stolky, které poskytují práci malému počtu řemeslníků zásobujících luxusní trh. Drobné dekorativní předměty z shagreen a stříbro se stalo populární v jihovýchodní Asii; většinu vyrábí špičková designová studia v Thajsku.